Píše se 24.5.2020, hranice Česka jsou uzavřené, historická část Prahy je vylidněná a po zástupech turistů není ani památky.
Stojím ráno na Karlově mostě, jarní slunce mě zahřívá a mám pocit, že tohle místo vidím poprvé. Až teď jsem si všimla, jak je Karlův most krásný.

​

S Marií a Samuelem si ihned padneme do noty, přicházíme s jedním bláznivým nápadem za druhým. Jako kdybychom se neviděli poprvé, ale znali se jako staří známí.

​

Za nějaký čas se na mostě opět budou prodírat davy, ale mně tyhle fotky budou vždy připomínat, jaké to tehdy bylo. Zůstanou mi jako památka na ten podivný čas, kdy se naše životy obrátily naruby.